Do Ligy Vysočiny starších žáků bylo přihlášeno celkem 14 týmů včetně toho našeho. Na ročníky 2011/2012 či mladší čekalo v základní části 13 zápasů v systému každý s každým. Poté se soutěž rozdělila na dvě výkonnostní poloviny z týmů na 1. až 7. místě a 8. až 14. místě, ve které každé družstvo sehrálo 12 dalších utkání. Sportovním cílem našich starších žáků byla účast v první sedmičce základní části, která by znamenala jistotu kvalitních dvojzápasů s nejlepšími žákovskými týmy na Vysočině. Starší žáci se od začátku až do konce sezóny museli vypořádávat s jednou z početně nejužších soupisek, téměř všichni soupeři měli obvykle na střídačce víc hráčů než naši starší žáci. Velmi úzký kádr byl vždy doplňován o mladší žáky - bez jejich výpomoci by zápasy nebylo možné odehrát. Na soupisce také na rozdíl od soupeřů figuruje velký počet děvčat, která skvěle drží krok s chlapci a v týmu mají pevné místo. Navíc v plném složení, bez absencí, odehráli starší žáci méně jak polovinu všech utkání. Je tedy možná až neuvěřitelné, že se jim nakonec povedlo obsadit po základní části 6. místo, které ve zbývající nadstavbě udrželi. Konečné 6. místo není umístění, které se zapíše do dějin přibyslavského florbalu, nicméně po průběhu náročné sezóny a výše uvedeným okolnostem působí velmi povzbudivě.  Zvláště, když po prvních čtyřech prohraných utkáních patřilo starším žákům JUVENISu posledním místo tabulky... Konečná tabulka Ligy Vysočiny starších žáků vypadá takto:

Velmi oceňuji ty děti, které florbalu dávají něco navíc, chodí pravidelně trénovat, mají zájem se zlepšovat, přistupují k tréninkům i zápasům vážně a florbal je pro ně volnočasovou prioritou. Právě takové děti byly základním stavebním kamenem výkonu celého týmu. U mnohých z nich mě jako trenéra těšilo zlepšování jejich hráčských a osobnostních dovedností. Vybraní hráči/hráčky se zúčastňovali kempů talentované mládeže v rámci krajské reprezentace chlapců/dívek. Je velmi reálné, že se některým z děvčat podaří probojovat do závěrečné 15 členné nominace výběru kraje Vysočina na Olympiádu dětí a mládeže. Třem děvčatům navíc bylo v průběhu sezóny umožněno startovat v celostátní 1. lize dorostenek za Světlou nad Sázavou. Také mě těší zapracování mladších žáků, kteří přijali náročnou výzvu se zápas co zápas výkonnostně rvát s ročníkově staršími dětmi. 

Celková bilance zápasů byla téměř vyrovnaná: 12 výher a 13 porážek. Nejvyšší prohrou byl zápas proti PSKC Okříšky (2:14), naopak nejvyšší vítězství zapsali starší žáci proti Snipers Třebíč (18:1) a kněžickým Orlům (19:2). Celkové skóre bylo 147 vstřelených branek ku 142 obdrženým brankám.

Předsezónní cíl bylo umístění v první sedmičce po základní části, které by do druhé poloviny soutěže zaručovalo kvalitní utkání proti nejlepším týmům na Vysočině. Vstup do sezóny byl však doslova katastrofální a to možná i kvůli neúplné sestavě. Čtyři zápasy, čtyři prohry (3:6, 1:10, 1:13, 1:10), skóre 6:39. V tento čas se starší žáci krčili na posledním místě ligové tabulky. Poté čekali starší žáky dva domácí zápasy na palubovce, kde to znají nejlépe. Jak se ukázalo, tento turnaj byl nejspíše zlomovým pro průběh celé sezóny. Oba domácí zápasy děti zvládly a poté až do konce základní části prohrály pouze dvakrát (Okříšky, Bystřice). S bilancí 7 výher a 6 proher nakonec žáci brali 6. místo a zaslouženě postoupili do elitní skupiny. V nadstavbové části sezóny proti nejkvalitnějším týmům Vysočiny starší žáci pravidelně sbírali body a v konečné tabulce obsadili 6. místo. 

Výkonnostně nejpodařenější zápas odehráli žáci proti Spartakovcům z Pelhřimova. Druhý tým tabulky trápili fyzickou hrou, vysokým presinkem a týmovou soudržností. I když zápas nakonec vyhráli hráči Pelhřimova 6:5, starší žáci si dokázali, jaké výborné zápasy dokáží hrát. Jen škoda, že v některých jiných zápasech na podobný výkon nedokázali navázat... Třešničkou na dortu bylo vítězství nad PSKC Okříšky v posledním ligovém kole. Mimochodem, Okříšky tento ročník dokázal porazit po dlouhých 2,5 letech. Některé zápasy se nám vyvedli herně, ale už méně výsledkově či naopak. Ve spoustě zápasů děti ukázaly, jak dokáží hrát nátlakový, vtíravý, běhavý florbal, který je nepříjemný pro soupeře. V některých zápasech byl naopak výkon matný, ospalý, střelecky impotentní. Obecně mě mrzí, že kvůli mnoha okolnostem tento tým nedosáhl úplného konzistentního výkonnostního stropu, ke kterému jsme cílili naše tréninky. Možným důvodem zcela určitě byla i nižší účast některých žáků na trénincích. Je třeba si uvědomit, že neúčastí na každém tréninku se rozevírají nůžky oproti konkurenci, která se v této věkově kategorii neustále posouvá kupředu. 

Do zápasů zasáhlo celkem 17 starších a mladších žáků/žákyň. V týmu mělo pevné místo i 6 děvčat. V JUVENISu hrají děvčata s chlapci společně. I díky tomu se na zápasových soupiskách nachází velké procento dívek, což je opět rozdíl oproti jiným větším klubům, kde se snaží od určitého věku jít samostatnou chlapeckou a dívčí cestou. Může to být jeden z faktorů, proč se naše tři děvčata dostala do finálního výběru krajské reprezentace! Věřím, že je to motivace pro ostatní mladší hráčky z oddílu.

Všech 25 utkání odehráli Martin Ležák, Antonín Sikora a Jakub Uchytil. Ze 17 hráčů zapsalo minimálně jeden kanadský bod 14 z nich, což potvrzují statistiky branek a přihrávek na ně:

V brance nás celou sezónu drželi Antonín Sikora a Michala Jajtnerová, kteří ve spoustě zápasů ukázali, jak důležití jsou v dnešním florbale pro svůj tým brankáři. 

Kanadské bodování ovládla trojice Tobiáš Teml, Libor Dejmal a Martin Ležák, stejní tři hráči pak figurují i v tabulce nejlepších střelců. Nejproduktivnější dívkou byla Verča Talíková.

S kategorií starších žáků se loučí Libor Dejmal, Melanie Nikrmaierová, Ronald Seitl, Antonín Sikora, Veronika Talíková a Jakub Uchytil. Všem jim přejeme mnoho sportovních úspěchů v dalších letech a věříme, že budou i nadále ve florbale pokračovat, protože na to jednozačně mají! 

Do konce května se plánují tréninky v hale, celý červen pak budou tréninky probíhat na venkovním sportovišti. Zároveň všechny zvu na rozloučení se sezónou, které proběhne v pátek 19. června od 17:00 na skautské základně.

A co na závěr? Sezónu hodnotím kladně, i když byla velmi náročná. Po velmi špatném úvodu děti začaly podávat výkony, na které měly natrénováno. Některé zápasy herně vyšly, některé méně. Rád jsem věnoval dětem svůj čas, mnohdy drahocenný kvůli pracovním povinnostem. Cením si těch dětí, které mně moje trenérské nastavení vracely a vracejí svým přístupem v tréninku a zápasech. Zároveň se těším na novou sezónu na nový tým. Věřím, že v novém týmu budou děti, které florbal budou brát vážně a na každém tréninku se budou chtít zlepšovat. Bez tréninku není výkon. Vždyť trénink dělá mistry! 

Martin Ležák, trenér starších žáků