Ahoj Radku, jako klubový šéftrenér máš bohaté trenérské zkušenosti. Můžeš čtenářům ve zkratce

svoji trenérskou kariéru přiblížit?

„Když jsem doprovázel své kluky na trénink, dostal jsem nabídku od Boba Loubka, zda se nechci

zapojit. Moc dlouho jsem neváhal, ke sportu jsem měl vždy blízko. Nakonec mě to chytlo víc, než

jsem čekal. Začal jsem se více vzdělávat, chodil jsem na tréninky ostatních trenérů, učil se, sbíral

zkušenosti. Navíc Bob byl dobrým mentorem. Současný dobrý trenér musí být balíček all in one

(pedagog, psycholog, kamarád). Pohybuji se hlavně u mládežnických kategorií, jako svůj další cíl

vidím zaměření i na juniorské a seniorské kategorie.”

Kam bys chtěl klub ze své pozice posunout z hlediska výchovy mladých sportovců?

„Chci vzbudit v dětech vášeň pro sport a pohyb, aby odcházely z tréninku nadšení. Vychovat člověka,

který se chová fair-play nejen na hřišti, ale i v životě. Každý člen klubu je součástí týmu, klubu, celé

komunity. Samozřejmě vazbu k florbalu a sportovní všestrannost. Umět se rozhodovat,

spolupracovat, mít respekt, že chyba není konec světa.”

Můžeš čtenářům prozradit část tvého trenérskeho know-how? Neboli, na jakých principech či

aktivitách zakládáš své tréninky.

„Každý sport má své základy, které si musí hráči osvojit. Jinak má cesta směřuje od upuštění

klasického drillu, a co nejvíce zapojit herní formu. V tréninku se snažím vycházet z reálných herních

situací, kde hráči uplatňují naučené dovednosti.”

Co tě na trénování baví a co bys poradil začínajícím trenérům?

„Pokud to shrnu do celku, podílet se na výchově a rozvoji naší mládeže, nejen fyzicky, je to co mě asi

baví. Navíc florbal je taková jedna velká rodina, komunita skvělých lidí. A co poradit začínajícím

trenérům? Buďte trpěliví, nadšení, nekřičte, vzdělávejte se. Dítě není malý dospělí. Výkon a úsilí je

víc než výsledek. Na nic si nehrajte, chovejte se tak, jak to chcete po svých svěřencích.”